portrét

Démon play off.
111 zápasů,
tři tituly
a řada dalších rekordů

Narodil se ve znamení berana a podle toho se i choval. Na ledě byl impulzivní, výbušný a do všeho šel hlava nehlava. Někdy následoval zbytečný faul. Hádka s rozhodčím a oslabení mužstva, pro které se po skončení vojenské služby v Táboře rozhodl na úkor konkurenčních nabídek. Nikoliv náhodou je nejtrestanějším hráčem v historii Sparty a jeho součty se zastavily těsně pod hranicí tisícovky trestných minut. Jenže v utkáních play off, kdy se změnila atmosféra, konečně šlo o všechno a nebylo kam couvnout, se cítil jako ryba ve vodě. Jeho povaha a nasazení se proměnily v ctnost, a důsledek? Počínal si jako utržený vagón, který střílel rozhodující góly a deptal soupeře v pozitivním slova smyslu. Najednou ho média chválila a sparťanští fanoušci ještě víc milovali. A jeho osudové číslo „třináct“ na ně od 21. října 2008 shlíží od stropu Tipsport arény.

     Richard Žemlička se narodil 13. dubna 1964 v Praze a hokejovou kariéru, v níž najdeme dva starty na olympijských hrách, účast na šesti turnajích MS, 139 mezistátních utkání a v nich 27 branek, odstartoval jako žáček na Slavii. Po dozrávání v národní lize odmítl návrh smlouvy z Českých Budějovic a Plzně, a ve dvaadvaceti letech zamířil do Sparty, kde se rychle zadaptoval. Ačkoliv byl paradoxně už na jaře 1997 obdarován cenou pro nejlepšího veterána extraligy, významné hokejové momenty měl „Žemla“, pověstný dobrým vkusem na elegantní oblečení, které vybíral i pro spoluhráče, stále před sebou.
     O tři roky později, třináctého dubna v den svých šestatřicátých narozenin, oslavil jako nejlepší střelec finálové série druhý titul se Spartou přímo pod střechou největšího z rivalů, dlouho nepřekonatelného Vsetína. Vzápětí se o další významnou poctu ošidil. To když odmítl pozvánku na světový šampionát do Petrohradu, kde si jako jiní sparťané Kučera, Benýšek, Broš, Výborný a Sýkora mohl připsat podíl na zisku zlatých medailí. Důvodem byly zdravotní komplikace. Dlouhá léta ho trápily dozvuky zlomeniny zápěstí. A to i při pouhé změně počasí. A také chronicky nemocné nosní dutiny až do chvíle, než podstoupil jejich nepříjemnou operaci. Veřejně však o podobných handicapech prakticky nemluvil.

     Nešvarem uznávaného tahouna a bojovníka, jenž nasbíral zkušenosti také v ligových soutěžích v Německu a Finsku, byly nezvládnuté emoce. Občas ho výrok rozhodčího vytočil natolik, že se bál sám sebe, co je schopen udělat. Minimálně si pouštěl pusu na špacír a sbíral jeden osobní trest za druhým. Klubová pokladnička, do níž se za podobné prohřešky platily pokuty, tak Žemličkovým přičiněním pořádně nabývala na objemu. Horší bylo, že upadl v nemilost mnoha mužů v pruhovaném, a ti si ho s gustem vychutnávali. Až ke konci kariéry se je naučil ignorovat. Už tolik nediskutoval. Stejně tak přestal vnímat diváky na cizích stadionech, kteří ho pravidelně častovali urážlivými pokřiky.
     Média si přesto našla nové téma a polemizovala o jeho údajných konfliktech s trenéry Říhou či Hadamczikem, a hrozbě výměny do jiného týmu. Tak dlouho se o tom psalo, až se domněnka stala skutečností. V září 2002 ještě ve sparťanském dresu sklízel ovace za 600. utkání v extralize, ale sezonu v klubu svého srdce nedohrál. V lednu byl po patnácti letech věrných služeb a za dramatických okolností vyměněn do Litvínova. Zatímco na severu Čech ho fanoušci přijali až nevraživě, diváci v Praze uspořádali symbolický protest a při prvním utkání bez oblíbeného útočníka skandovali v každé třetině vždy v čase 13:13 jeho jméno.

     Richard Žemlička se na soupisce Sparty objevil v patnácti sezonách. Odehrál v nich 634 utkání, z toho 111 v play off, což ho řadí na druhé místo klubových rekordů, stejně jako 321 asistencí. Jako první hráč v extralize se přehoupl přes stovku startů ve vyřazovacích bojích. Na třetí místo se prostřílel s 244 góly. Absolutní primát mu patří v počtu kanadských bodů (478) a trestných minut (988). V šesti sezonách se na jeho dresu na celou či kratší dobu objevilo kapitánské „céčko“. Třikrát se podílel na mistrovském titulu. A to stále není všechno.
     Žemlička zaznamenal ve Spartě 50 branek v přesilových hrách. Hned dvakrát si připsal šest bodů v jednom utkání. Mezi tři jihlavské tyče se 16. února 1997 trefil dvakrát během 13 sekund. A přesně o týden později vytvořil posléze dvakrát vyrovnaný klubový rekord, když završil sérii 16 utkání v řadě, v nichž si připsal gól nebo přihrávku.
     Osobně však podobná čísla a rekordy považoval za podřadné. Řídil se heslem, že v hokeji se táhne za jeden provaz a kdo myslí jen sám na sebe, většinou prohrává. Po skončení aktivní kariéry, k němuž došlo u sousedů na Slovensku, a urovnání zjitřených vztahů se Spartou, se vrátil do pražských Holešovic. Nejdříve jako trenér juniorů, poté zastával post asistenta a posléze i hlavního kouče u extraligového „áčka“.

Autor: David Soeldner