portrét

Rekord za rekordem.
16 sezon ve Spartě, čtyři tituly, 719 utkání a 254 gólů

On a škola? Jen velké trápení. Vždyť do vyšších ročníků prolézal vždy s odřenýma ušima. Dokonce mu neučarovala ani cyklistika, ačkoliv otec to na kole dotáhl do reprezentačního výběru. Jenže individuální sport, vyžadující silnou vůli šlapat v zimě, v dešti? Na to neměl náturu. Talent? Ano, třeba na fotbal. I proto měl nabídku z Julisky. Jenže on si vybral hokej. Vlastně babička, ta ho přivedla do Holešovic, a dobře udělala. Díky jejímu rozhodnutí získala Sparta kanonýra a zarputilého bojovníka, který svérázný styl stvrdil i při mistrovských oslavách. A že jich zažil jako jeden ze šesti hráčů ve Spartě nejvíce – čtyři. Ty poslední v kabině s plyšákem Myšákem, darem od syna. Při speciálních akcích pro fanoušky si hrál na diskžokeje a v bruslích chodil po hledišti, až úplně otupil jejich ostří. Inu – typický „Zelí“.

     Jiří Zelenka se narodil 17. srpna 1972 v Praze. Už jako začínající hokejista dostal nálepku problémového „raubíře“, a tak neměl na růžích ustláno. V mladších i starších žácích se cítil jako přebytečný, nudil se na střídačce a teprve, když ho trenér Nikl poslal do ČLTK na motivační rozehrání, v jeho kariéře nastal zlom. Dravý útočník konečně dostal prostor k tomu, aby všechny přesvědčil o svém mimořádném citu pro volbu správného místa k zakončení. Ačkoliv – těch šancí, co zpočátku spálil? A i poté, co se jeho produktivita zlepšila, nikdy se mu nevedlo v samostatných nájezdech. Zvláštní nedostatek.
     Naopak, dokonale mu sedlo, když z druhé vlny najel na pravou stranu a po převzetí přihrávky z prostoru mezi kruhy tvrdě vypálil. Který gól považoval za nejdůležitější? Ten z jara 1993 ve finále proti Vítkovicím. Rozdílový, co stvrdil poslední federální titul pro Spartu. Když byl v laufu, za každého, i nepříznivého stavu, hrál naplno. Postavou spíš střízlík, než robustní forvard, čas od času s chutí vyprovokoval i nějaký ten konflikt, menší šarvátku. Do ničeho vážného se však raději nepouštěl s vědomím, že by dostal nášup. Snažil se jen prodat vrozenou rvavost, potěšit sebe i diváky. Především ty slušné.
     Když však jeho výkonnost stagnovala, živou vodou pro něj bývaly změny ve sparťanské kabině na postu trenérů. Těm novým musel dokázat, že má právo na post v základní sestavě. Tak, jako po prvním titulu, kdy se mu z úspěchu zamotala hlava.

     Zbytečně si zkomplikoval život a užíval si ho víc, než bývá pro sportovce zdrávo. Chodil se bavit do kina, hrát si kulečník nebo se válel v posteli a díval se na televizi. Herně šel rapidně dolů. Až noví kormidelníci Lener se Sýkorou ho probrali z mámivého snění, opět začal válet a střílet góly. Stejně jako slavit tituly. Druhý a třetí, na začátku nového milénia.
     Nedlouho poté mu kariéru zkomplikoval jiný, jemu neznámý nepřítel. Právě rozehrál třináctou sezonu ve sparťanském dresu, ale poprvé se přihlásila vážná zranění. Taková, z nichž se nedokázal naplno otřepat. Útočník, zvyklý v klíčových momentech utkání neslézt z ledu, se náhle dostal do akce jen sporadicky. Přestal si věřit. Pozbyl důvěry kouče Hadamczika a koncem jara zamířil do německého Freiburgu. S ním do roka a do dne sestoupil do druhé ligy a následně utrpěl i nejvážnější úraz.
     Po nešetrném zákroku, kdy ho soupeř udeřil holí do obličeje, podstoupil šestihodinovou operaci natřikrát zlomené a roztříštěné čelisti. Ačkoliv byla úspěšná, poškození trojklaného nervu a s ním související nevolnosti, hrozily koncem kariéry. Zelenka jen pozvolna hledal cestu zpět do hokejových arén.
     O novou šanci ve Spartě se chtěl tradičně poprat s nástupu nového kouče Šindela. Jenže ze čtvrté řady to nešlo. V osmi zápasech neskóroval a tak trochu jako obětní beránek za tápání celého mužstva byl poprvé v rámci extraligy vytrejdován – do Plzně.

     V modrém dresu Lasselsbergeru však ožil. Dotáhl to na sedmnáct branek a dvěma góly porazil i „svoji“ Spartu v její domovské hale. Jenže po letních prázdninách se stal přebytečným i na západě Čech. V to, co už nevěřil, a o čem se domníval, že je možné snad v budoucnu na postu trenéra mládeže, se ale stalo skutečností. Ještě jednou se vrátil do pražských Holešovic. Přidal další sparťanské góly i čtvrtý titul! Jako vůbec první hráč v dějinách klubu dosáhl na metu 250 ligových branek. První i druhý gól zaznamenal pouhý měsíc po osmnáctých narozeninách. V nováčkovské sezóně mezi dospělými na Kladně, do sítě brankáře Kameše. A to v teprve druhém utkání kariéry. Jubilejní, dvěstěpadesátý? Během play off 2007 proti Zlínu. Nikoliv v základní části proti Liberci, jak bývá mylně uvedeno. Důvod? O pět let dříve mu pochybením zapisovatele připsali gól do prázdné klece Vítkovic, ačkoliv ho v posledním finále na ostravském ledě vstřelil spoluhráč Tomík.
     Jiří Zelenka se jako jediný v historii objevil na soupisce Sparty v šestnácti sezonách. Neortodoxní vtipálek a šoumen odehrál rekordních 719 utkání, nastřílel 254 branek a nastřádal 506 bodů, což ho řadí na třetí místo za Žemličku a Výborného. Jaká jsou jeho další klubová prvenství? 125 utkání během dvanácti play off, v nich 52 gólů, z toho 13 vítězných, a 89 bodů. Spojení nejlepšího kanonýra se Spartou pokračuje i po skončení aktivní kariéry na postu asistenta trenéra staršího dorostu.

Autor: David Soeldner