portrét

První zlý muž Sparty – 8 sezon, 400 trest. minut
a causa Holík

Pro jedny byl opěvovaným bohem a pro druhé bídákem, který u mantinelu srážel nic netušící soupeře a trhal jim ledviny. Tak jako na reprezentačním soustředění Nedomanskému. Našli se tací, co se mu dokázali postavit. Především jihlavský Jaroslav Holík, v rámci letité, mediálně ostře sledované „otevřené války“. Jejich nevraživost vyvrcholila památným incidentem, kdy útočníka jihlavské Dukly přetáhl obouruč hokejkou přes hlavu, a vysloužil si dvouměsíční zákaz činnosti. Svou jedinečnost však dokázal i mimo ledovou plochu. Třeba zdánlivě absurdní sázkou, kterou přesto vyhrál. A to tím, že se v hokejové výstroji hrdě projel napříč Václavským náměstím v koňském sedle!

     Jaroslav Šíma se narodil 22. ledna 1944 v Karlových Varech a hokej hrál na vojně za Litoměřice a poté za Gottwaldov. Zpočátku jako útočník. Osudovým se mu stal úraz na motorce, při kterém si roztříštil nohu. Po návratu na led se mu nedařilo, horší fyzickou kondici doháněl fauly a vedení gottwaldovského oddílu dalo najevo, že s ním nepočítá.
     Na rozdíl od sparťanského manažera „Honi“ Císařovského. Ten mu dal v létě roku 1970 druhou šanci, kterou uchopil, byť na tehdejší poměry atypickým způsobem. I proto se stal miláčkem pražského obecenstva, vnímajícím až vyhrocené situace mezi mantinely, nikoliv fakt, že ve skutečnosti chtěl hrát hokej, byť od podlahy a do těla.
     Cíleně se za nikým nehonil. Nechtěl někomu ublížit, i když později se jeho herní projev stal součástí týmové taktiky.
     V očích soupeře a jeho fanoušků byl nenáviděn. Paradoxně, právě proto si nemohl dovolit herní výpadek, aby se nezesměšnil. Sám by nepřenesl přes srdce, pokud by si lidé řekli, podívejte, dělá frajera, a když se rozmázne o mantinel, ono ho to snad bolí?!

     A tak když slíznul ránu, a že jich bylo hodně, zatnul zuby a nedával nic najevo. Z Šímy se stala hokejová obdoba klasické literární dvojice z pera Roberta Louise Stevensona – Doktor Jekyll a pan Hyde. V osobním životě klidný, slušný a normální člověk. Někdo úplně jiný, než hokejista, který v 15. kole sezony 1974/75 na Horáckém zimním stadiónu v Jihlavě a prostřednictvím přímého televizního přenosu šokoval celou republiku. Minutu před druhou přestávkou, kdy hosté z Prahy vedli 2:0 a zápas měli pod kontrolou, zareagoval na faul Jaroslava Holíka ve sparťanském brankovišti tím, že ho koncem hokejky a zezadu praštil přes hlavu! Holík následky úderu přifilmoval a po letech to přiznal. Rozhodčí Barnet však podle pravidel neměl jinou možnost. Hříšník putoval pod sprchu a Sparta prohrála 2:3.
     Následovaly až absurdní reakce. V novinách pasovali incident na faul roku a herec Zdeněk Řehoř označil Šímův úlet za pokus o zabití. Disciplinární komise svazu ledního hokeje ČSTV mu zastavila činnost a dočasně ho vyřadila z reprezentace. Nepřátelství dvou Jaroslavů tím ale neskončilo.

     Došlo na další krvavé šrámy, tentokrát v obličeji sparťanského zadáka, nebo na Holíkovo odmítnutí podané pravice po závěrečné siréně. Symbolického usmíření se fanoušci dočkali až o dva roky později. Ve Spartě si Jaroslav Šíma nejvíce rozuměl s Gustou Havlem. A uzavřel s ním památnou sázku o tři tisíce korun, když slíbil, že ve tři hodiny odpoledne a ve sparťanském dresu s číslem 16 přejede Václavské náměstí na koni.
     V pražských Holešovicích strávil osm let, na obránce nastřílel nadstandardních 54 branek. A součty trestných minut se po pouhých 284 utkáních zastavily na čísle 400! V poslední sparťanské sezoně 1977/78 se do povědomí fanoušků zapsal i futuristickou celoobličejovou přilbou, importovanou z Ameriky. Pak se doslechl, že se chystá radikální omlazení kádru, a než by se nechal vyhodit, raději odešel sám. Zpátky tam, kde začínal, do Gottwaldova.
     Po ukončení aktivní kariéry vystřídal diametrálně odlišná zaměstnání, včetně zedničiny. Nakonec se stal jedním ze spolumajitelů a šéfů bezpečnostní agentury. A na podzim roku 2009 byl jmenován prvním oficiálním patronem nadcházející sparťanské sezony.

Autor: David Soeldner