portrét

Muž mnoha
tváří, hráč i funkcionář,
s knírem i bez něj, ale s největším počtem medailí
v historii

Sparťanem byl po tátovi od malička. Přesto se cesta do klubu, v němž působil po čtyři desetiletí, nějak zašmodrchala. A mohla být ještě složitější, pokud by neprojevil špetku selského rozumu. Z oddílu Slavoj Praha Pohostinství, do kterého jako devítiletý uháněl v pět ráno za ptačího kuropění na tréninky, přešel do Bohemians. A z vojny v Litoměřicích do Českých Budějovic. Na pátý pokus a na pouhou jednu sezonu postoupil s Motorem do celostátní ligy. Jenže nemístná, až urážlivá kritika z úst trenéra Bartoně, rozzuřeného, že jeho svěřenci se mezi elitou neudrží, a on, jako Pražák, se prý vůbec nesnažil, rozhodla, že obratem akceptoval nabídku k návratu do hlavního města. Přestup mohla zkomplikovat a oddálit neústupnost českobudějovických činovníků. Tak si pomohl malou lstí. Na závodním výboru ROH, aniž by na sebe prozradil, že je smluvně vázaným hokejistou, si od důvěřivé úřednice nechal dát razítko ke stěhování s tvrzením, že si žena našla práci v Praze a on ji podle manželských zvyklostí musí následovat. Od té chvíle, bezmála do konce první dekády nového tisíciletí, měl podíl na každé medaili, kterou Sparta v lize uhrála. Především jako funkcionář.

     Miroslav Kuneš se narodil 25. března 1946 a premiéru v rudém dresu si odbyl na podzim 1969. S patřičným důrazem čistil prostor před vlastní brankou od dotěrných protihráčů, kteří mu na oplátku opakovaně zlomili nos. A jeho tvář přikrášlilo na 160 stehů. Však si z něj na sparťanské střídačce utahovali, že jen co vleze na led, hned se něco semele. Ve skutečnosti to bylo tím, že tehdy se hrálo opravdu nečistě. Soupeř byl považován za nepřítele, hokejky létaly do obličejů a krev tekla i na tréninku.
     Stejně tak se ale intenzivně přemýšlelo o porážkách a těch, co je dokázali hodit za hlavu, mnoho nebylo. I on sám hledal chyby, zejména u sebe. Nejvážnější zranění, které ovlivnilo celou další kariéru, si ale neodnesl ze zimního stadionu, ale paradoxně, ze suché letní přípravy. Přičinila se o něj dešťová přeháňka. Trénovalo se na Letenské pláni se šněrovacími koženými míči nasáklými vodou. A jeden z nich mu zlomil navikulární kost. Nikdy už nesrostla tak, jak měla, ačkoliv nosil na ruce tři měsíce sádru. A bolesti se stále vracely.
     Gólů dával poskrovnu. I bez nich se ale dostal do novinových referátů. Důvod? Incident s jedním z diváků při vypjatém duelu v Litvínově.

     Kolem hrací plochy ještě nebylo plexisklo, a sparťané se museli srovnat nejen s výroky rozhodčího, ale i s těsným kontaktem s hlasitými fanoušky domácího týmu. Jeden obrýlený křikloun chytil Kuneše v rohu kluziště za dres. Tak ho odstrčil a brýle rozbil! Byl z toho malér, naštěstí bez dodatečných disciplinárních následků. Po třinácti sezónách s bruslemi na nohou si vyzkoušel i podstatnou část klubových funkcí, přesto se neoprostil od přímých prožitků z dění mezi dunícími mantinely. Posadit se na tribunu? To nedokázal. Potřeboval se hýbat. A během utkání v hale na pražském výstavišti v Holešovicích zaujal nepřehlédnutelný post – pouhé dva metry od sparťanské střídačky. Od hrazení měl dokonalý přehled. Občas si tu připadal jako nárazník, o který se rozbíjely emoce ze strany trenérů hostujícího týmu. On sám občas utrousil nějakou tu poznámku směrem k mužům v pruhovaném. A jednou byl vykázán rozhodčím Smetákem do hlediště.
     Zároveň však viděl do obličeje hráčům a poznal, jak vysoké bylo jejich nasazení. To se pak odráželo v hodnocení jejich výkonnosti. Na oblíbeném místečku ho vážný úraz nepotkal,

až na dvě čestné výjimky dokázal v pravý čas uhnout před letícím kotoučem nebo vztyčenou holí. Právě nešťastné zásahy pukem či hokejkou do obličeje – ještě v průběhu aktivní kariéry – stály v pozadí proměny, kterou Miroslav Kuneš ve Spartě prošel. Angažmá začínal s hladce oholenou tváří, později ho ozdobil mužný knír. Vysvětlení? Na konci 60. let k nám v rámci celospolečenského uvolnění začaly pronikat nové módní trendy, zejména mužné kotlety a kníry, co ho fascinovaly u zámořských hokejistů, pravidelně jezdících na turné po Evropě. A právě proto, že utržil nespočet šrámů ve tváři a měl mnohonásobně roztržený a zjizvený horní ret, tak si nechal narůst knír. Aby lépe působil na veřejnosti a neukazoval pomlácený obličej.
     Na postu defenzivně laděného, ale řízného obránce Sparty, strávil Kuneš 13 sezon. Nastoupil do 451 utkání, nastřílel 24 branek a u dalších 50 asistoval. S ohledem na styl hry nastřádal 435 minut za katrem, což ho řadí mezi patnáct nejtrestanějších hráčů ve sparťanských dějinách. Zároveň je co do počtu medailí nejúspěšnějším funkcionářem klubu, v němž zastával posty tajemníka, sekretáře, generálního i sportovního manažera či ředitele.

Autor: David Soeldner