portrét

Devatenáct utkání za Spartu
s čistým štítem
a přes 194 minut neprůstřelnosti

Holendr nebo Holas s odkazem na příjmení. Fakír nebo Živé lano podle mrštnosti. To byly přezdívky brankáře s charakteristickou laminátovou maskou, kterého uznával celý svět. A on se přitom brankářem stát nechtěl a zpočátku se puků, co na něj létaly ze všech stran, bál jako čert kříže! Miloval kopanou a až ve dvanácti se z podnětu kamaráda z pražského Žižkova, jistého Pavla Wohla, vypravil na trénink Tatry Smíchov. Aby za něj v případě nouze zaskočil. Jenže mezi tyčemi se mu nelíbilo. Umanul si – když hokej, tak v útoku. Ze Slavoje pohostinství i Bohemians ho ale kvapem vyhnali jako mizerného bruslaře. Nastálo si ho nechali slávisté, a to jen proto, že se zase vrátil do branky. Dobře udělal. Stal se jedničkou ligových Košic, legendou Sparty a v 70. letech oporou národního týmu v jeho zlaté éře.

     Jiří Holeček se narodil 18. března 1944. Do povědomí široké sportovní veřejnosti vstoupil poté, co ho vojáci z Jihlavy i s povolávacím rozkazem v ruce, uvolnili na sezonu do kádru nováčka nejvyšší soutěže, košické Dukly. Chytal skvěle. Tak ho na Vysočině chtěli zpátky. Košice ale řekly ne! Tahanice o jeho dalším působišti se řešily až na ministerstvu a nakonec zůstal na východním Slovensku dlouhých deset let.
     Až poté se upsal Spartě, klubu, kterému fandil už jako malý žák, a co ho opakovaně a marně naháněl do svého náručí. Vše se změnilo, když trenér Luděk Bukač zařídil, aby Holečkovi přiklepli vlastní byt, trvalou to překážku předchozích a nedotažených „námluv“.
     Fanoušci Sparty byli u vytržení a ve Sportovní hale se obratem zvedla návštěvnost. Vysoký, přitom mrštný brankář, jehož předností byla vynikající reakce a rychlá práce nohou, například při účinném a efektním rozkleku, si po přestupu počínal v rudém dresu s „eskem“ na prsou stejně suverénně, jako v reprezentačním, v němž se třikrát radoval z titulu mistra světa a pětkrát byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu.

     První tři Holečkovy zápasy za Spartu v sezoně 1973/74? Žádný inkasovaný gól! Obdivuhodnou neprůstřelnost v délce 194 minut a osmnácti vteřin, kterou v klubových dějinách překonal jen Petr Bříza, ukončil až Klabouch, sváteční střelec Českých Budějovic. S famózním Holečkem v zádech se sparťané herně probrali, do 28. kola figurovali na čele soutěže a nakonec, po sedmi letech, skončili v tabulce druzí. Pouhé dva body za mistrovskou Jihlavou. Holeček byl jako první brankář v historii prestižní individuální ankety oceněn Zlatou hokejkou.
     K naprosto neodmyslitelným artefaktům československého hokeje patřily jeho laminátové masky. Tu první mu podle sádrového odlitku obličeje vyrobil plzeňský doktor Pavlíček, zubař, pečující o hokejisty. Ve Spartě chytal se třetí sklolaminátovou variantou, na poslední dvě sezóny ji ale vyměnil za bezpečnější drátěnou. I když působil klidným dojmem a ve volném čase podle toho relaxoval – na zahrádce, v truhlářské dílně, luštěním křížovek a četbou knih, a před zápasy se uzavíral sám do sebe a s nikým se nebavil, jednou neuvěřitelně vypěnil.

     Opět u toho asistovaly České Budějovice. Rozhodčí nepostřehl gól Sparty, ačkoliv ho hráči a fanoušci oslavovali, a uznal až následující, který padl z protiútoku za záda o brankovou konstrukci opřeného, nečinně přihlížejícího Holečka. Ve vzteku naházel výstroj na střídačku, odešel do kabiny a dlouhé minuty ho přemlouvali, než se vrátil zpátky.
     Ve Spartě, kde byl v roce 2004 zařazen do historického All star týmu, sice Jiří Holeček odchytal pouhých pět sezon a 195 utkání, ale zanechal za sebou nesmazatelnou stopu. Devatenáctkrát neinkasoval ani gól. Jako první ze sparťanských brankářů odchytal jeden ligový ročník s více jak dvaceti vítěznými zápasy. Třikrát. A jeho maximum (26) překonal až po čtvrt století a v mnohem delší sezoně Milan Hnilička. Po krátkém angažmá v západním Německu zkoušel trénovat.
     Pak nahlédl do světa podnikání a následně zaměřil pozornost na výchovu svých mladých následovníků.

Autor: David Soeldner