portrét

Jedenáct sezon
ve Spartě, 246 gólů
a patnáct hattricků!
A milion historek

Už od dětství měl dvě lásky. Hokej a motokros. A tak zvažoval, kdo dostane přednost. Puk nebo motocyklová přilba? Dilema za něj rozhodly dvě facky od tatínka a linkový autobus! První výchovný pohlavek pocítil poté, co se provalilo, že nechodil do pionýrského kroužku, ale od tety, u které si schoval hůl a brusle, uháněl na trénink do hokejového oddílu v Kolíně. A ten druhý, rozhodující? Když se probral z bezvědomí po vážné nehodě, co však dopadla lépe, než mohla. Jednou jel na motorce pro sestru. Frajersky řezal zatáčky, nedával pozor, a před autobusem, co se znenadání vyřítil z protisměru, musel strhnout řídítka do příkopu. Motocykl byl na odpis a hokej vyhrál na celé čáře. Díky tomu se Sparta dočkala famózního kanonýra, jemuž na motocyklovou vášeň i díky shodě příjmení zůstala alespoň přezdívka. Vymyslel ji trenér Haukvic v Litoměřicích. Gusta!

     Jan Havel se narodil 10. listopadu 1942. Bruslit začal na „šlajfkách“ ve vesnici Pašinka kousek od Kolína, lépe řečeno, na stejnojmeném rybníčku. Cesta za velkým hokejem ho zavedla do Ústí nad Labem, kde mělo základnu mužstvo vojáků z Litoměřic. Tam poprvé ukázal, jak vynikající má tah na branku. Vždyť se až do poslední chvíle na dálku přetahoval s kladenským Vimmerem o korunu krále ligových střelců! A vůbec mu nevadilo, že si z něj spoluhráči utahovali, že střílí jako z kanónu, ale přitom mizerně brání.
     To, co mu vadí dodnes, je nedokonalá evidence statistik z jednotlivých utkání. A tím pádem i gólů, které během kariéry nastřílel. Dušuje se, že těch ligových zaznamenal přes tři stovky. Zápisy tvrdí zase něco jiného. Podle nich nastřílel Havel během třinácti sezon 282 branek, část při výkonu vojenské služby za Jihlavu a Litoměřice. A králem střelců nejvyšší domácí soutěže se nestal třikrát, ale jen dvakrát. Na každý pád zaslouženě.
     Jako velmi dobrý bruslař a konstruktivní hráč měl mimořádný cit pro zakončení. Ostatně až do chvíle, kdy ho o tuto poctu zase připravil Jiří Zelenka, se více než tři dekády pyšnil honosným

titulem nejlepšího kanonýra ve sparťanských dějinách, jako nástupce Vladimíra Zábrodského. Za legendou 50. let je v klubových statistikách druhým nejlepším v počtu hatricků (15). A dvakrát nastřílel v jednom utkání po pěti gólech! Ve Spartě strávil jedenáct plodných sezon. Odehrál 395 utkání, do sítěk soupeřů dopravil 246 puků a k tomu přidal 148 přihrávek. Člen klubu hokejových střelců má na kontě rovněž 63 startů v reprezentačním týmu, v němž se radoval z dalších 34 branek. A osobní sbírce trofejí dominuje stříbrná medaile ze zimní olympiády v Grenoblu z roku 1968. Turnaj pod olympijskými kruhy si zahrál dvakrát. Třikrát byl nominován na mistrovství světa.
     Jenže Havel nebyl jen rozený střelec, ale také vypraveč, šířící dobrou náladu, a sypající z rukávu jednu historku za druhou. O tom, jak se stávkovalo za zrušení pracovních úvazků v ČKD a zvýšení hráčských odměn. Jak se dvakrát předem smluvil konečný výsledek, aby kamarádi z Pardubic a Českých Budějovic nesestoupili do nižší soutěže. Anebo jak probíhala vzájemná utkání s nejvzdálenějším ze všech protivníků v Košicích. Vždyť na dalekém východě Slovenska

si za protesty a nevhodná gesta vůči rozhodčím po inkasované brance vykoledoval i na své poměry výjimečný trest – do konce zápasu, doplněný o pokutu od disciplinární komise a zákaz startu v následujícm ligovém utkání. V rudém dresu hrál Jan Havel v útoku s Cvachem a Bukačem, později s Kochtou, a nakonec mu za spoluhráče přidělili Brdičku s Dohnalem.
     Z milovaného klubu odešel de facto sám. Stalo se na jaře roku 1975. Jako typický paličák a ješita – na truc proti rozhodnutí Luďka Bukače, v tu chvíli trenéra, který začal s omlazováním kádru a nadále v něm nepočítal s obráncem Masopustem, kterého se Havel jako kamaráda hlasitě zastal. Zůstal však i nadále v Praze, jen se z Holešovic přemístil do Edenu.
     Ve Slavii válel ještě čtyři sezony nižší soutěž a později tam trénoval. I v novém tisíciletí je k vidění na střídačce. Buď jako trenér „staré gardy“ hokejových reprezentanů nebo ve Spartě, kde vykonává funkci vedoucího mužstva juniorů. Klub jeho srdce ani fanoušci na Gustu nezapomněli. I proto byl v roce 2004 vybrán jako jeden ze šesti velikánů do historického All star týmu pražské Sparty.

Autor: David Soeldner